Spiritualita komunity v Taizé i chod celého společenství poutníků je založen na principu jednoduchosti a prostoty.

Týden v Taizé začíná nedělí, kdy jsou přijímáni a ubytováni noví poutníci. Každý je pozván, aby se zapojil do rytmu života komunity bratrů. Třikrát denně vše na kopci ve vesničce Taizé utichne a všichni lidé se sejdou v obrovském Chrámu smíření k modlitbě. Za zpěvu opakujících se písní, při čtení z Písma v mnoha jazycích i v několikaminutovém tichu lze při modlitbách zažívat radost ze společenství s tisíci mladými lidmi kolem a zároveň intimitu a duchovní hloubku v momentech ticha.

Bratr z komunity Taizé hrající na piáno po modlitbě

Ranní modlitba bývá už před snídaní, je delší než ostatní modlitby a je možno při ní přijímat proměněný chléb a víno. Pro nepokřtěné je připraven v ošatkách požehnaný chléb.

Nejkratší modlitba je v poledne před obědem.

Večerní modlitbou končí hlavní program dne. Po večerní modlitbě jsou po stranách chrámu k dispozici kněží s barevnými štolami, ke kterým je možno přijít a pohovořit s nimi nebo se vyzpovídat (učinit vyznání hříchů). Každý večer po modlitbě je možno v chrámu ještě několik hodin zůstat a spočinout v osobních modlitbách či zpěvu. Jednou či vícekrát týdně bývá také možné si přijít pro požehnání od představeného komunity bratra Aloise nebo si s ním popovídat.

Páteční večerní modlitba je specifická v tom, že se jedná o připomínku Velkého pátku a Kristova ukřižování, proto je po modlitbě na zem položena ikona kříže a poutníci se k ní mohou přiblížit a symbolicky na ni, položením čela, v modlitbě odložit vše, co je tíží. Sobotní večer je připomínkou vzkříšení a koná se tzv. „slavnost světla“ kdy každý v chrámu dostane svíčku a v určitý moment si jeden od druhého zapálením svíčky předává „naději a radost ze vzkříšení“.

Účastnice autobusu z roku 2012 při sobotní večerní modlitbě

Týden uzavírá nedělní dopolední bohoslužba s eucharistií/večeří Páně, po které se účastníci rozjíždí do svých domovů a pozvolna přijíždí noví.